19.01.2019-Brt-
Z Nového Města přišla velmi smutná zpráva. Ve čtvrtek 17.1.2019 zemřel Honza Kašpar.
Plachtařský a motorový instruktor, bývalý funkcionář a předseda Aeroklubu Nové Město nad Metují.
Na vysokovkém letišti patřil k jedněm z prvních instruktorů. Věnujte mu prosím tichou vzpomínku.
Honzo, přejeme Ti hodně kumulů při tom posledním letu bez návratu!     Kamarádi z Vysokova.


19.1.2019-MIK-
Sobota jako vyšitá nejen na focení. Jirka nelenil. Dal Orlické a Vilda potom Kerkonoše :-))
https://lacmik.rajce.idnes.cz/Zimni_azuro_na_kopci_19.1.19/

 

2019 01 01 -Brt-
 
Jirka, já , Bohém a Slovensko       18.-19.8.2018
--------------------------------------------------------
O obletu  okolo Slovenska jsme s Jirkou uvažovali asi tři roky, ale vyšlo nám to až letošní léto. Z domácího letiště jsme vzlétli s plně naloženým Bohémem v sobotu brzo ráno po rozednění a museli hned poctivě stoupat přes Orlické hory neboť tady mířila naše trasa do Frýdlantu nad Ostravicí, naší první zastávky. Před Frýdlantem jsme prolétli Ostravské CTRko bez problémů. Ve Frýdlantu byl plánován odpočinek s dotankováním benzinu a tak se taky stalo. Na zdejším letišti  probíhal od rána navijákový provoz a bylo tam živo. Po vzletu a přes Beskydy, kde je výškový rozdíl mezi letištěm a hřebeny hor zhruba 900m jsme kroužili a stoupali a stoupali a teprve pak nabrali správný kurz přes státní hranici a pokračovali k otočnému bodu hrad Strečno. Naše navigace opět pracovala. Já podle mapy a Jirka přesněji podle GPS. Naší další plánovanou zastávkou bylo soukromé, krásné a udržované letiště Jasná. Letiště s asfaltovou  dráhou leží na západním okraji Tater v údolí nedaleko Liptovské Mary. Před přistáním jsem se nahlásil rádiem a pan majitel se zeptal, jestli něco nepotřebujeme. Já odpověděl, že ne a tak odjel na „rańajky“, ale to jsme zjistili až po přistání a od Čechů, protože tam žádný jiný Slovák nebyl. Tak jsme si na Slovensku popovídali hezka česky.
Dalším našim předurčeným cílem bylo letiště Ražňany u Sahibova. Měli jsme letět CTRkem Poprad a tam ne a ne navázat radiovou komunikaci, tak nás to donutilo se protáhnout podél Vysokých Tater a mezi CTR, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba i pro fotografování hor, které byly blíž k nám. A  na to nám přálo i počasí tím, že hory byly odhalené a ne v oblačnosti.  Podél Vysokých Tater bylo na co koukat. Tak jak jsme to viděli z letadla , tak to byly úchvatné a nezapomenutelné scenérie se všemi hřebeny, údolími a sedly hor. Bylo to to nejkrásnější na celém obletu Slovenska. Na tom jsme se shodli oba, ale až doma po přistání. Po průletu nakonec Jirka zjistil, že  v CTR Poprad používají ještě starou frekvenci a my měli naladěnou už jejich novou. No chybičky se občas vloudí.
Od Tater naše putování vzduchem pokračovalo přes Spišský hrad, což je taky hezké místo a dál na letiště Ražňany. Letiště je to velké aeroklubové, ale s malým provozem. Ono celkem na Slovensku není takový provoz a ani tolik letišť  jako u nás. Po přistání, a to už bylo na východě Slovenska, nastalo rozhodování, jestli zde zůstat  na noc. Seděli jsme s místními letci pod pergolou a probírali naše plány a bylo nám nabídnuto i nocování za 8 euro v aeroklubové ubytovně a tak jsme přijali. Pokoje jsou i se sprchou a WC. Než jsme se  ale ubytovali , tak jsme doplnili nádrž a jelikož bylo teprve 14 hod,  bylo rozhodnuto mezi mnou a Jirkou , že ještě uděláme oblet až úplně na východ Slovenska a že se podíváme taky nad Svidník, Domašu a Zemlínskou Šíravu, která je asi 2-3 krát větší pro představu než Rozkoš. Zkrátka až k Michalovcům a okolo Prešova zpět. No a na Ukrajinu jsme to měli asi tak 15 min letu, takže dost daleko od domova. Tady vidíte kolik se toho nechá oblétat za jeden den a to nemáme žádnou raketu. A k večeru po přistání opět dotankovat benzin a pak proběhlo ubytování a i Bohém se měl Bohémsky, protože dostal hangárovací místo pěkně pod střechou za zamčenými vraty. Tak jsme měli víc klidu a méně starostí o letadlo a vydali jsme se do Sabinova  na prohlídku města a večeři s pivkem. Dokonce nás do toho města i dovezli z letiště za mírný poplatek a zpátky že už půjdeme pěšky cca 3 km po cyklostezce. No a když jsme se vraceli večer na letiště, a to už byla tma, tak asi v polovině té cesty  seděli na lavičce dva nacucaný místní pijani, v ruce láhev s vodkou, a že se musíme s nimi napít. Když ještě zjistili, že jsme češi, nemohli jsme se jich zbavit. Já si přihnul dvakrát a Jirka statečně třikrát . Tím nás zachránil, a já ho u toho tahal za rukáv, abychom už vypadli nebo se jich nezbavíme.
Po nedělním probuzení do krásného a teplého dne a převzetí Bohéma z hangáru jsme letěli směr Lučenec, Nové Zámky. A mezi těmito městy je UL letiště Želiezovce, kde měli mít podle databáze benzin na doplnění. Letiště jsme našli, i když nemělo vyznačenou dráhu, ale s benzinem to bylo horší. Na letišti nikde nikdo, a tak jsme ho obcházeli jako mlsní psi a u jedné brány za rohem chlapík ve středním věku, který mluvil jen maďarsky. Nerozuměl nám ani slovo a my jemu taky ne.Takže žádný benzin. Měli jsme to čekat, vždyť jsme letěli podél maďarských hranic. Dolili jsme 10 litrů z kanystru, který jsme si vezli sebou a pokračovali do Nových Zámků. Tam nám místí letci poradili, že mají čerpací stanici na konci letiště u silnice podobně jako ve Vrchlabí. Tak jsem se tam třikrát proběhl po 10 litrech a hned bylo na co letět. Letěli jsme dál nížinami jižního Slovenska za nepříjemného tepla na otočný bod Dunajská Streda. Bylo tam asi 35 st.C.a ani to nechtělo moc letět s naloženým érkem. Trnavu jsme míjeli vpravo a pokračovali ve směru na moravskou Strážnici a dál do Stichovic u Prostějova. Tam bylo domluveno předem další doplnění paliva, ale cestou jsme usoudili, že doletíme až  do Náchoda. Přes to jsme tam přistáli, popovídali si tam o létání s letci , okoukli jejich létající stroje, trochu se osvěžili nápoji a pokračovali dál na poslední etapě naší pouti do Náchoda. To už byla brnkačka, nějakých 125 km, jen nám narůstaly přeháňky, zprava i zleva. Do cíle jsme dorazili nedělní odpoledne a zhodnotili ten náš výlet jako úspěch. Celý oblet Slovenska včetně prolétání východu nám trval 10,5 hod letu, nalétali jsme zhruba 1200 km a spotřebovali asi 150 litrů benzinu. Co se týče Slovenské krajiny je severní část líbivější, jižní fádnější vzhledem k těm rovinám. Kdo by se tam chtěl vypravit , tak jako my, musí mít povolení od Slovenského úřadu a má platnost od vydání jeden rok.                                                                                                                             Vilda
https://aknm.rajce.idnes.cz/2019_01_01_Vilda_a_Jirka_Slovensko_2018/

 


TOPlist